6.2.07

O počítačích převážně nevážně

Když jsem v nabídce GRADY zahlédl titul "O počítačích převážně nevážně", nelenil jsem a knihu jsem si objednal. Nestudoval jsem ani anotaci, nevěděl jsem zda přijde 300-stránková bible, nebo sborník příhod. Když jsem od doručovatelky přijal tenkou A5 obálku, ještě stále jsem netušil co mne čeká. O to více jsem byl překvapen.
Knížečku jsem pročetl na jedno posezení a manželka se nestačila divit, když co chvíli slyšela výbuch smíchu. Ví totiž, že většinou čtu počítačovou a manžérskou literaturu a v té se člověk zrovna moc nenasměje.
Psát recenzi této knížky bych si nikdy netroufl, protože by to bylo něco jako psát o knize plné nádherných obrázků. Zkusili jste si to někdy? Já ano a nemám z toho nikdy moc dobrý pocit. A proto si tentokrát vypomůžu textem anotace uvedené na webové stránce této knížky, který pouze doplním několika poznámkami.
Takže: Autorem útlé knížečky, je Petr Kukal, který pracuje jako vedoucí oddělení školení ve společnosti Computer Help. Kromě vzdělávacích knížek pro děti a fejetonů pro dospělé vydává rovněž sbírky básní. Několik celostátních ocenění získal i v oblasti poezie.
Z anotace knihy na portálu GRADY vybírám:
"Knížka „O počítačích převážně nevážně“ přináší dvě desítky fejetonů, které čerpají náměty z oblasti informačních a komunikačních technologií. Autor v nich glosuje nejrůznější myšlenkové stereotypy, zlozvyky a drobná podivínství typická pro svět počítačů a komunitu lidí kolem nich. Čtenáři tu mimo jiné zjistí, proč je dobré, když v některých hospodách není signál mobilních operátorů, jak může člověk sám sobě pomocí dvou poštovních účtů způsobit schizofrenii nebo proč někdy stojí za to pustit do své e-mailové schránky nějaký ten spam. Prostředí informatických oborů je v knížce představeno sice v karikované podobě, s pochopením pro „profesní úchylky“ a všechna „expertní postižení“. Své pero obrací autor často i proti sobě samému. Pro cestu vlakem na nějakou odbornou IT konferenci je to vynikající společník."
A můj osobní dojem?
Velmi jsem se pobavil. Chvílemi mi to připomínalo vyprávění "Bylo nás pět", chvílemi jsem měl pocit, že jsem se zatoulal k Cimrmanovi. Je pravdou, že k tomu, aby čtenář vychutnal obsah krátkých fejetonů, musí nejdříve něco v oblasti IT sám zažít a musí mít smysl pro absurdní situace. Jak jsem četl kapitolku za kapitolkou, v duchu jsem se sám potuloval po konferencích, kde jsem nestačil divit optimismu některých přednášejících a odvaze pořadatelů, diskutoval s různými podivíny z branže IT, v duchu jsem se vracel do prostředí prapodivných e-mailů, mudroval nad novátorstvím přátelv oblasti pojmosloví, luštil nejrůznější smajlíky, zápasil se zprávami bez diakritiky atd. atd.
Nemohu zatajit jeden pocit, který byl hřejivý. Jelikož pamatuji pravěk výpočetní techniky a nejsem tudíž nejmladší, měl jsem dobrý pocit, že mi knížka Petra Kukala měla co říct, že jsem byl - jak se dnes říká - "in". Přečtěte si knížku a zkuste si sami otestovat kolik jste toho sami v branži IT už zažili - každý výbuch vašeho smíchu bude jeden bod. Knížka obsahuje 20 fejetonů. I když - nemusí to být přesná míra, protože v některých fejetonech se prostě smát nepřestanete. Když si na konci čtení řeknete "stejně je ten svět IT přece jen zajímavý", budete na tom jako já. Dobře se pobavte.